Košlerovci a II. svetová vojna
14.03.2015 01:09
Zdeňkovi Košlerovi, žiaľ, osud nedoprial s láskou a nadšením sa venovať
štúdiu. Do slnečného detstva zrazu vstúpili hrôzy vojny. Bol vydaný Norimberský
zákon, ktorý odporúčal mužom rozviesť sa so svojimi manželkami židovského
pôvodu. Pokiaľ toto muž uposlúchol, žena bola okamžite zavlečená do
koncentračného tábora. Zdeňkov otec sa však postavil proti tomuto príkazu. Preto
musel opustiť Národné divadlo a Zdeněk s Miroslavom boli nútení zanechať štúdiá
na gymnáziu. Zdeněk Košler šiel pracovať ako závozník do dopravnej firmy
Antonína Tomsy na Smíchově. Nepodarilo sa mu ale vyhnúť deportácii do
koncentračného tábora u nemeckej obce Klettendorf. Navyše oddelene od otca, ktorý
bol internovaný v tábore Kleinstein. Mladší brat Miroslav vtedy ešte nemal 14 rokov
a tak sa mu tento blízky kontakt so smrťou vyhol. Zdeňka Košlera práve pred ňou
zachránil jeho talent. Hral výborne na klavíri, čo si všimli príslušníci SS, a tak ich po
večeroch svojou hrou zabával. Nechali ho žiť.
Miroslav Košler však spomína na kruté časy aj ako na obdobie nevšedného
kontaktu s hudbou: „Na základě nacistického nařízení nesměl tehdy nikdo z naší
rodiny po osmé hodině na ulici a večery jsme tedy společně trávili doma. Co jsme
měli dělat? Pod otcovým vedením jsme vytvořili kvartet, matka soprán, já alt, Zdeněk
tenor a otec bas. Odzpívali jsme za ty tři roky nepřeberné množství sborové literatury
a otec pro nás instrumentoval pro dvoje housle, violu a klavír i opery a klasické
symfonie. Často jsme s bratrem vzpomínali, že právě to byla ta nejlepší hudební
škola, kterou nám život mohl dát.“